Pro dospělé
Protože budete navštěvovat kurzy trochu jiného druhu než středoškolská mládež, platí pro Vás většinou trochu jiná pravidla. Jelikož se budete věnovat čistě jen tanci a ne společenské výchově, často je volba oděvu jen čistě Vaší věcí. Nemusíte se totiž lopotit v těžkém kvádru, většina tanečních pro dospělé pouze doporučuje třeba jen košili a nějaké pohodlné kalhoty, ale jsou i taneční, kam by ani nevadilo přijít v teplákách. Co se něžného pohlaví týče, stačí nějaká sukně a tričko nebo tílko. Prostě něco, v čem se dobře tancuje a v čem se budete líbit svému partnerovi…
Nejdůležitějším prvkem, na kterém doslova všechno stojí, jsou boty. Pokud vás budou tlačit, raději je zujte, jinak se vás tanec přestane rychle bavit. Pohodlí je tedy nejpodstatnější, ale je zde i několik dalších hledisek. Do tanečních se dá jít v podstatě ve všem, já osobně jsem absolvoval několik hodin v teniskách bez jakýchkoli problémů, ale i přesto by měly boty splňovat alespoň dvě kritéria: neměly by neznečišťovat parket a musí klouzat tak, aby se v nich daly pěkně dělat otočky. Ale ne zas tolik, abyste se při každém kroku děsili, že si pořádně namlátíte. Pokud se chcete tanci věnovat více, nemusí být od věci koupit si speciální taneční boty, ale v takovém případě si musíte uvědomit, jestli to Vám to přinese nějaké výhody. V tanečních botech se opravdu mnohem lépe tancuje (jsou lehčí, mají tenčí podrážku, kloužou tak akorát), ale na druhou stranu se nedají použít jako společenské (u pánů se ke kvádru vyloženě nehodí, u dam je to vcelku jedno). Rozhodně se v nich nedá chodit po venku a dokonce ani jít v nich na ples není úplně dobré, protože to byste je mohli po třech plesech rovnou vyhodit. Takové boty vám poslouží pouze na kvalitním (a čistém) parketu, ale tam se v nich tancuje opravdu dobře. Dámy si i do základních tanečních mohou pořídit taneční boty, bude se jim v nich tancovat pohodlně (rozhodně lépe než v normálnách botech na podpatku) a můžou si je vzít klidně i k plesovým šatům.
Pro mládež
Pokud je kurz, který hledáte, vašimi prvními tanečními, budou to pravděpodobně základky se vším všudy, jako vystřižené z povídky Šimka a Grosmana – Moje první taneční. To sebou většinou nese nekompromisní nároky na oděv. Děvčata to ale nemusí moc řešit. Čapnou nějaké šaty, které mají doma. Musí to však být šaty (max. deset centimetrů nad kolena), se sukní a tričkem vás někde nemusí ani vpustit do sálu. Dále musíte mít boty na podpatku – volte raději nějaké masivnější či starší, občas je to totiž i pro boty docela maso. Pánové se obvykle cítí znechuceni povinností nosit rukavičky, ale ony mají svůj smysl: až uvidíte, jak budou špinavé po dvou nebo třech měsících, řeknete si, že se ty holky snad vůbec nemyjou a že je lepší nešpinit si ruce ;-). Dále je obvyklá povinnost mít motýlka. Opět se můžete setkat s extrémem, že bez něj či v kravatě vás někde nemusejí vůbec pustit na hodinu. Co se bot týče, stačí jakékoli společenské boty, raději černé, aby někdo neměl kecy. Dále je pak samozřejmostí kvádro. To většinou vadí až pokročilejším (nebo studenomilným, případně těm, kteří ho mají malé), ale řeknu Vám, že Matrixovské fotky v metru by bez něj tak nevyzněly.
Jak taneční přežít?
Většina bývá před prvními tanečními nervózní. Tomu se nejspíš vyhnete, pokud jdete s přáteli, ale pokud jdete například celá třída, může to mít i nevýhody, například to svádí tančit jen s lidma ze třídy a nebudovat příliš nových známostí. Ale záleží na tom, jestli to vidíte jako výhodu nebo nevýhodu.
Obecně se základní kurzy tance považují za ideální příležitost, jak někoho sbalit (zvláště někteří experti tam chodí jen kvůli tomu, a to i několikrát, tváří se jako by uměli tančit, ale bohužel se tak jenom tváří. Ono zas není tak těžké machrovat před lidmi, kteří jsou na první hodině, když už je dotyčný v kurzu potřetí). Zkušení borci proto například doporučují vytisknout si vizitky se jménem, číslem a e-mailem, případně dalšími údaji jako třeba adresou třídních stránek. Odvážnejší můžou přidat na vizitku i něco jako Sales Manager, když třeba pracuje v Delvitě za pokladnou. Ohledně konverzačních témat nebývá v začátcích problém: protože se páry většinou promíchávají, je to pořád dokola představování, následuje bydliště, rodina, zájmy, prázdniny či škola.
Další užitečná věc, bez které se v tanečních neobejdete, jsou náplasti. Pokud se zrovna nehodí vám, můžete je někomu darovat, na prodloužených či plesech se jistě setkáte s tím, že si bude někdo lepit paty. Lidé většinou nejsou zvyklí být v podobné obuvi příliš dlouho. Brát si přezutí je občas úžasná věc, když se po té hodině a půl přezujete z tlačících bot po dědečkovi do měkkých sandálek, nohy jsou jako znovu zrozené a hned můžete jít třeba vyběhnout eskalátory v metru v protisměru. (Pokud tedy nenarazíte na pracovníka metra. Ale jinak je to fakt sranda) Dále velice drsně působí sluneční brýle a není nic drsnějšího než přijít jen tak bez ničeho a v šatně si odložit pouze klobouk.